státi¹, stanu, -eš (přech. přít. stana, přech. min. stav, impf. staniech, aor. stach, příč. čin. stal, subst. verb. stánie) dok. stanout; postavit se, zastavit se; přistát; potrvat, existovat: stanu státi budu; stát, mít cenu; ucházet se oč, zasadit se oč; zhynout; — státi sě, 3. sg. stane sě udát se, zběhnout se; státi sě skutkem uskutečnit se; (komu) přihodit se; splnit se; postihnout někoho; (čím, od čeho) být způsoben něčím; (kým) být ustanoven, být vytvořen; stát se vlivným činitelem, zapůsobit, vykonat vliv
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
